Den po Obscenu a ve Vopici to vypadá jako na oficiální afterparty. Polovinu zdejšího zvěřince jsem viděl na trutnovském Bojišti a druhá polovina přijela z Hradeb Samoty. Tento večírek bude stát za to. Otevírá pražská bruska INSISTENT a mě překvapuje, jak parádní zvuk ve Vopici dnes je. Zvuk je mnohem průzračnější a nabroušenější, než na jejich posledním albu „Suspect“, všemu je skvěle rozumět a kapela má nehorázný tlak. Riffový grindcore s jasným tahem na branku, kanálním vokálem a sestavou, která si je naprosto vědoma toho, co dělá. Více než důstojný otvírák.

Americký dvoutakt THE BODY jsem slyšel živě dvakrát a nikdy jsem mu nepřišel na chuť. Dnes poprvé jsem se naladil na jejich vlnu a musím konstatovat, že dobrý. Posíleni o Honzu z LVMEN/TOMÁŠ PALUCHA za efektovými krabičkami vysypali v klubu na velkou hromadu tunu špíny, ve které se topil vysoký sýpavý vokál mohutného medvěda Chipa Kinga. Rytmy ohlodané na kost odkazovaly někam k pradávné prehistorické síle, která tvoří i ničí, riffové peklo pak obsahovalo drť nahrubo mletého štěrku a čoudící rašeliny. Pochopil jsem, že pokud je správná konstelace, tak tahle kapela má tendenci vás nemilosrdně pohltit a natlouct do vás transcendentální zážitek, o který jste nikdy nestáli. Mezi hlomozícími stěnami a noiseovým peklem vás krájí na nudle neandrtálská rytmika, díky níž není v klubu jediná hlava, která by samovolně nekývala. Tohle je magie, před kterou není úniku.

Při FULL OF HELL se všechno ještě zdvojnásobilo. V klubu hlava na hlavě a pod nohama Dylana Walkera absolutní katarze. Noisecore tu na bažinatém základě potkává grindcore. Marylandští kombinují extrémy ve všech polohách, od natlakovaných sypanic až po noiseová intermeza. FULL OF HELL jsou jednou z mála mladých kapel na extrémní scéně, která styl trochu posouvá a navíc stále roste. Zezadu kapelu jistí naprosto famózní Tommy Wiseau a v první řadě řádí zpěvák, který ze sebe na koncertech vypouští ty nejpekelnější přízraky. Mezi noiseovými plochami tu znějí grindové exploze, které otřásají základy klubu. V takových chvílích to v pitu vře takovým způsobem, že si nejsem schopen vzpomenout na jiný koncert tady s podobnou atmosférou a to jsem jich ve Vopici zažil už celkem dost. Ale myslím, že vidět tu viset fanoušky hlavou dolů od stropu byla jaksi novinka. Koncert, co aspiruje na jeden z nejlepších v roce.